V: Ze všech nových herců souboru DPB jsi zatím urazil nejdelší cestu (alespoň, co se kilometrů týče). Proč ses z nejzápadnějšího českého divadla vydal zrovna do Ostravy?
O: V Chebu, městě prostituce a konzumu, jsem prožil šest krásných sezón a pocítil jsem nutnost vrátit se zpátky k hroudě. Co nejblíže. Nejlépe pod zem. To ale neznamená, že jsem se sem přijel zahrabat.
V: Je něco chebského, co ti v Ostravě chybí?
O: Určitě přátelé. Ale jinak nevím. V Chebu jsem hrál na velkém jevišti, teď zjišťuji, že komorní prostor má něco do sebe. Je to najednou víc o herci a o divákovi, za nic se neschovám. Rovná hra.
V: V obnovené inscenaci Popcornu budeš hrát režiséra Bruceho, milovníka japonské kultury i vůbec všeho orientálního. Už podruhé v této sezóně tě režisér Svoboda obsadil do svého kusu. Zřejmě jsi jeho oblíbený herec…
O: To je pochopitelné. Jsem totiž známý tím, že se na každou roli velmi precizně a zodpovědně připravuji a samostudiem trávím veškerý volný čas. Ještě dříve, než jsme režisér i já vůbec tušili, že se v Popcornu objevím, jsem nasával nefalšovanou japonskou atmosféru přímo na výstavě EXPO v Aichi. bližší podrobnosti o japonském výletu obviněného naleznou čtenáři zpravodaje v bezručovinách
V: Předchozí vyslýchaní se přiznali ke svým utajovaným obsesím (Viktor Dvořák – nezletilé fanynky, Tereza Vilišová – bylinková špionáž…), máš i ty nějakou vášeň, kterou pečlivě skrýváš?
O: Nevím, jestli se má obsese vyrovná úchylkám mých kolegů, ale rád bych se přiznal čtenářům zpravodaje k jedné opravdu nepěkné věci – s velkým potěšením škrábu hrubou pemzou okraje smaltované vany. Nádherný zvuk!
V: Ty jsi znám svými neobvyklými a neotřelými oděvními kreacemi. V tomto směru tě asi ostravská ulice příliš neoslovuje?
O: Naopak. Miluji industrial. Sháním přilbu, kahan… Nevíte o nějaké vkusné svářečské helmě? Potřebuji, aby ladila s mojí náušnicí.
V: Ke které z inscenací, v nichž jsi hrál, se váže tvá nejsilnější sentimentální vzpomínka?
O: Muzikál „Chytit kometu“ v Příbrami. Pominu-li uměleckou stránku, váží se mi k této inscenaci nejintenzivnější lidské vzpomínky. Byla to má první práce hned po škole, a také první spolupráce s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou, se kterou jsem se teď po letech opět potkal při své první práci u Bezručů. Tenkrát jsme si slíbili společnou výpravu do francouzského Disneylandu. Něco mi říká, že teď, po našem opětovném setkání, se tento výlet konečně uskuteční…
