V: V absolventském představení „Tří sester“ na JAMU jsi hrál Andreje, teď, o dva roky později, hraješ v témže kusu Veršinina. Která z postav Ti jako herci více vyhovovala?
O: Zeptejte se mě na konci května…
V: A v reálném životě? Jsi spíše ušlápnutý Andrej, či fanfarónský Veršinin?
O: To záleží od případu, ale nikdy nejsem, pouze hraju. :-)
V: Ale jednu věc mají Andrej i Veršinin společnou, oba dva tvrdí, že kdyby se podruhé narodili, určitě by se neženili. Jaký je Tvůj vztah k „instituci“ manželství?
O: To si nechám pro sebe. No comment.
V: Dalo by se skoro říci, že Veršinin ženy dostává hlavně svou výřečností. Dokázal bys Ty sám nějakou ženu (úplně) ukecat?
O: Dokázal!
V: Postavy „Tří sester“ často mluví o práci, ale příliš se do ní nehrnou, ba naopak se jí ještě vyhýbají. Ty ses také obratně vyhnul nástupu do „pracovního procesu“, když jsi po absolvování Ekonomicko-správní fakulty v Pardubicích utekl studovat na JAMU…
O: To jsem však ještě nevěděl, na jakej jinej proces si zadělávám!
V: Všichni Tě teď chválí za Tvoji poslední postavu, otce v „Hugovi Karasovi“, není to trochu paradox, že jsi za tři několikaminutové kreace posbíral tolik ovací?
O: … takovej jednou budu… :-)
V: A není to nakonec tím, že jsi v postavě otce zúročil své „rybářské zkušenosti“? Proč vůbec chodíš rád na ryby? A jaký byl Tvůj největší úlovek?
O: Třeba proto, že tam nemusím odpovídat na otázky. A úlovek? Štika – tááááááákhle velká!
(V = vyšetřovatel / O = obviněný)
