Milan Cimerák
Kdo mě přivedl k divadlu?
Na gymplu jeden ze spolužáků nadhodil, jestli bych chtěl zkusit dramaťák. Vůbec jsem nevěděl, co to je, zajímala mě letadla. Zkusil jsem. Po dvou letech mi učitelka z dramaťáku, tehdy ještě slečna Bezručová (jak příhodné jméno vzhledem k tomu, kde teď jsem), navrhla, abych zkusil konzervatoř. „To se jako učí to herectví, jo?“ zněla moje odpověď. Chodil jsem tehdy na osmileté gymnázium v Krnově a nový třídní začal dělat čistku. Konzervatoř skýtala únik, který můj život otočil o 180 stupňů, aniž bych si toho všiml.
Jakou školu jsem vystudoval a kdo mě vedl?
Studoval jsem Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Z hlavního oboru nás měli Alexandra Gasnárková a Bedřich Jansa. O divadle sem nic nevěděl, měli to se mnou těžké. Když jsem po maturitě paní Gasnárkové říkal, že chci zkusit Teorii a dějiny divadla v Brně, prohlásila: „A co z tebe jako bude? Kritik? Ty já ti lisknu!“ Právě tihle dva byli první, kterým jsem po letech volal, že se vracím k divadlu do angažmá v Šumperku. Po konzervatoři jsem se začal věnovat Teorii a dějinám divadla na filozofické fakultě Masarykovy University, a začal chápat, že divadlo není jen herectví. Zasvěcení vědí, že je to syntéza všech uměn .
Angažmá po škole?
Když pominu všemožné práce, kterými jsem si prošel, tak první oficiální divadelní angažmá po škole bylo již zmíněné angažmá v Šumperku. Po dvou šumperských letech jsem nastoupil k Bezručům.
Kdy jsem přišel do DPB?
Přišel jsem v sezoně 2015/16. Dostal jsem nabídku od Janky Ryšánek Schmiedtové, pro mě to byla nabídka, která se neodmítá. Nechtělo se mi věřit, že opravdu nastoupím, pořád jsem čekal, kdy se zabiju v autě, ale přišlo září a já byl dole v klubu DPB a byl představen jako nový člen souboru. Krásné vzpomínky.
První role v DPB?
Škvoreckého Zbabělci, režie Filip Nuckolls. Byla to velice příjemná práce.
Role, na kterou v DPB nezapomenu?
V jakémkoliv TV magazínu, Chvilce pro tebe a podobných listovinách se můžete dočíst v rozhovoru s herci, že každá role je svébytná. Něco ve vás zanechá. Můžete díky ní něco pochopit, změnit se, užít si ji, nenávidět ji a snažit se jí uniknout, ale neujdete jí. Pamatuju si proto veškeré role, co jsem kdy hrál, počínaje Princem Radovanem z dramatického kroužku, až po drsňáka Joa z Fligen.
Režiséři, kteří mě ovlivnili?
Sergej Fedotov mě naučil soustředění, disciplíně, schopnosti přemýšlet v jiných kontextech, v jiných bytostech. Janko Mikuš, se kterým bylo zkoušení jedna velká hra, mi připomněl, že nic není špatně, herecká práce je o hledání. Roman Groszmann kladl důraz na znalosti hereckých technik. To je úplně základní výčet, ale každá spolupráce nabízí spoustu podnětů, jen je musíte chtít vnímat a přijímat, o to se snažím. Rád si o divadle čtu a rád se dívám, to mi zůstalo z divadelní vědy. Nejhorší je ustrnout v sebeklamu, že už všechno umím a vím.
Film a já?
Na konzervatoři jsme točili film Kobova garáž. Kameraman se hádal s osvětlovačem, že mu tam strašně svítím, ať s tím něco udělá. Můj fyziognomický typ je pro film zřejmě nositelem technických problémů Takže krom „Kobovky“ a jednoho dílu Rozsudku pro ČT mě ve filmu neuvidíte. Ale o filmech a seriálech bych se dokázal bavit hodiny.
Co dělám, když nehraju?
Rád zkouším nové věci a všechno mě baví, tak se okruh nejrůznějších zálib neustále rozšiřuje a pak vlastně nestíhám všechno tak, jak bych chtěl. Míra mé náklonnosti se přesouvá k různým činnostem podle nálady. Rozhodně se nenudím.
