Klaus Uhltzscht je jeden ze samozvaných hrdinů, bez kterých by se pád železné opony neobešel – stejně, jako se bez těchto hrdinů jako jsme my neobejde žádný totalitní režim. Jeho existence je ukázkovým produktem socialismu. Nikdy nedělal nic z toho, před čím ho varovali učitelé a televizní programy. Vždycky dělal jenom to, co chtěli druzí. Celý život čekal na svou příležitost, na svůj velký úkol. Až mu do cesty přišla zeď… Klaus Uhltzscht má minulost. A chce o ní mluvit... “Jak mohla tahle společnost existovat celá desetiletí, když všichni tvrdí, že byli nespokojení? Všichni byli proti, a přesto byli zapojení, všichni spolupracovali, ustrašeně, zaslepeně nebo prostě jen pitomě. Chci to vědět přesně, protože si myslím, že všechny moderní společnosti mají toto dilema. Dokud se milióny neschopných budižkničemů nepostaví své budižkničemovosti, zůstanou budižkničemy“. (Thomas Brussig, Hrdinové jako my)

„Jiří Štrébl staví Uhltzschte pomocí komorního hereckého výrazu, pracuje převážně s menší energií koncentrovanou dovnitř, důraz dává na mimiku a gesta. I s těmito minimalistickými prostředky se mu daří vyplnit celý jevištní prostor. Intuitivně a hlavně přirozeně pracuje s diváky. Místy opouští umírněnourovinu a odhalí Klausův charakter pomocí silných emotivních výbuchů. Režie s těmito změnami pracuje citlivě, vždy když hrozí, že by si mohl na jednu divák zvyknout, dojde někdy k ostřejšímu, jindy poklidnému přechodu k druhé.“ Lukáš Brychta, Svět a divadlo

„Čím by se také dala omluvit ta naše mnohaletá šeď, v níž jsme žili, a k níž bylo tolik z nás lhostejných!? Do děje několikrát vpadne herečka z publika (Tereza Hofová), aby Klause konfrontovala s jeho činy. Odpovědí se jí nedostane, a tak odejde z "představení". Viděním jiné generace: Každý máme nějaký osobní příběh, možná i tragický, ale to nás neopravňuje k vědomému páchání zla. Můžeme se schovat za klaunskou masku, jíž si náš hrdina živě nanese a zase smyje během představení? S dokonale nejednoznačným Jiřím Štréblem - rozněžnělým, tvrdým, ironickým i ďábelským - nám několikrát smích ztuhne na rtech.“ Tomáš Kůs, Rozhlas.cz

Divadlo Komedie je považována za jednu z nejprogresivnějších profesionálních scén České republiky. Soustředí se především na současnou českou, rakouskou a německou dramatiku. Na jevišti Divadla Komedie se můžete setkat s divadelními texty uvedenými téměř výhradně v české či světové premiéře a s projekty, které pracují s prvky moderního pohybového divadla nebo reflektují výrazné tendence aktuálního hudebního či výtvarného dění. Divadlo Komedie doplňuje spektrum pražských a českých divadel o soustavnou prezentaci děl největších poválečných středoevropských dramatiků jako např. Thomase Bernharda, Wernera Schwaba či George Taboriho. Vedle této hlavní dramaturgické linie, která vytváří základní ideovou stavbu repertoáru, se ocitají projekty „Otevřené scény“, koprodukční projekty či představení hostů, pečlivě vybíraná dle celkové koncepce a tváře divadla. Určujícím prvkem tak oproti repertoárovému typu divadel není pouze herecký soubor, ale silná a zřetelná dramaturgie, umělecká rozmanitost a silný producentský přístup k formování programu.

Délka představení: 80 minut