o inscenaci

Slavná hra klasika francouzské komedie Molièra. Zábavnou taškařici o jednom velmi, velmi umanutém hypochondrovi s hereckým souborem nazkoušel Vladimír Morávek – režisér výrazného rukopisu, který umí klasickým komediím vtisknout punc svěžího obrazivého divadla. Hlavní roli Argana, vášnivého vyznavače léčiv a přítele všech ranhojičů, svěřil Morávek Norbertu Lichému. Pozor, kurz první pomoci není v ceně vstupenky!

trailer

fotografie

fotografie v tiskové kvalitě najdete v sekci média pro média

fotografie z představení

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

Foto: Lukáš Horký

Zdravý ne/mocný 

natáčení traileru

korepetice

zkoušky

první čtená zkouška

recenze

Molièrův ZDRAVÝ NE/MOCNÝ v DPB jako formalistní kompozice

Do nové sezóny se Divadlo Petra Bezruče ohlásilo s klasickou francouzskou komedií, v níž si Molière tropí posměch z vypočítavého a hypochondrického měšťáka. Pozměněný název s lomítkem ZDRAVÝ NE/MOCNÝ dal vzniknou různým dohadům a ukázalo se, že nejde jen o slovní hříčku. Hostující režisér Vladimír Morávek text přepracoval a vytvořil svéráznou kompozici hry ve hře, kde se prolíná představa původní inscenace Zdravého nemocného s okolnostmi jejího uvedení a skutečným Molièrovým osudem. Premiéra se uskutečnila 20. září.

Moderní dramaturgie se Molièrově komedii dlouho vyhýbala, naposledy byla uvedena v Ostravě v NDM roku 1952 s Miroslavem Holubem v hlavní roli, později tu bylo už jen hostování pražského ND v říjnu 1961 s laskavým hereckým projevem Františka Smolíka. Ostatně není divu, text s řadou dlouhých monologů, obsáhlými výčty vymyšlených chorob i jejich prapodivné léčby, baletní mezihry, deklamace, zpěvy (mj. oslavující krále Ludvíka) i třeba burleskní promoce přednášená makarónskou latinou (které by dnes už nikdo nerozuměl) inscenátory odrazují.

To vše Morávek vypustil a převzal jen dějovou kostru týkající se Arganovy hypochondrie, směšné léčby a skrblictví, jeho vztahu s dcerou a jejím nápadníkem, manželkou, služkou, bratrem, lékařem a jeho synem, lékárníkem a notářem. Místo baletních meziher rozdělil děj písněmi a texty s doprovodem kytar a na závěr doplnil scénku, kdy všichni herci současně vzdávají hold památce geniálního Molièra.

Hraje se na scéně navržené Svatoplukem Sládečkem, dobové ukotvení naznačuje rokokový interiér s lenoškou, křesly a elipsovitým podnebesím s vzdušným splývavým závěsem na pozadí, podobně laděné jsou kostýmy Evy Morávkové s různou mírou zdobení, líčení či opatření parukou u jednotlivých herců. Hudba Maria Buzziho zajímavě propojuje a akcentuje dění, kromě kytar slyšíme i brnkání na cello. S lehkostí prováděné pohybové kreace herců nacvičila Lucie Mertová.

Hru staženou do trvání jedné hodiny Morávek obalil představou událostí okolo někdejšího provedení Molièrovy komedie v Palais Royale dne 17. února 1673. To pojal ve formě řízeného happeningu: na pódiu před divadlem hrají dva kytaristé a ohlašují příjezd koňmi taženého kočáru s královnou a princeznou, z oken je zdraví herci. V předsálí herci vítají diváky a nabízejí nápoje, během děje občas vstoupí do hlediště. Tam na předsunutých židlích sedí královna s dcerkou, a tu pak vyvádí ven při lechtivé scéně a rušení.

Rozvolněná inscenace hry i dění kolem vyžaduje plné nasazení herců, aby upoutala a přesvědčila diváka. Scéně vládne Norbert Lichý, nejprve rozvalený na pohovce zlostně přepočítává výdaje na lékaře, přesvědčuje dceru, aby se vdala za lékaře a on tak ušetřil, podrobuje se pofiderní léčbě vnucované lékařem i lékárníkem, dojednává s notářem závěť a předstírá svou smrt, aby zjistil, co o něm soudí okolí. Je svůj, zcela přirozený, věříme mu jak toho lakomého, z fiktivních chorob vystrašeného Argana, tak i samotného Molièra, doopravdy nemocného a prožívajícího své poslední chvíle.

Kolem Argana se v komedii všechno točí, a když opustí hlediště, napětí na scéně poklesne, i když všichni hrají naplno. Stylizaci dobově způsobné dcery zvládá Kateřina Krejčí s věrohodnou lehkostí, Magdaléna Tkačíková nenásilně přechází z role mladé a chtivé Arganovy ženy Beliny do role bohyně Flóry, Vojtěch Johaník dokonale paroduje ženskou předvádivost služebné Toinette. Marcela Čapková je distingovanou královnou, avšak chování dcerky ji občas vyvede z míry. Táž herečka kromě toho později z boku hlediště dramaticky komentuje události kolem smrti a pohřbu Molièra.

Dušan Urban střídavě hraje namyšleného doktora Purgona a jeho zadrhávajícího přihlouplého syna, Lukáš Melník je jednou úlisný lékárník Fleurant vyzbrojený klystýrem, jindy rozverný faun, Ondřej Brett zase střídá polohu uhlazeného, vemlouvavého notáře s ladně tančícím Polichinelem, Jakub Georgiev (j.h.) je starostlivým Arganovým bratrem Beraldem a také tančícím Zefýrem. Energií hýřící Michal Sedláček vítá příjezd panstva, zve diváky a na scéně jako bůh Pan neúnavně vyplňuje mezihry neodlučnou kytarou a zpěvem, sekunduje mu při tom faun Jakub Burýšek, ten kromě toho ztělesňuje Kleanta milujícího Angueliku.

Je třeba ocenit, že Vladimír Morávek přišel s nápadem, jak oživit a dnešku přiblížit málo uváděnou Molièrovu komedii. Výsledkem je ovšem formalistní kompozice, která trpí dramaturgickými a režijními nedostatky, a tak zůstalo na hercích, aby celý ten konstrukt zvedli a nesli. Inscenace naštěstí zastihla soubor stmelený a nacházející se na vzestupné dráze, takže výsledek je víc než přijatelný. Každopádně si všichni budeme inscenaci ZDRAVÝ NE/MOCNÝ pamatovat kvůli jejímu neobvyklému, efektnímu rámci.

Milan Líčka / i-divadlo.cz / 25. 9. 2019

Poslední Molièrova komedie aneb Zdravý nemocný u Bezručů

Divadlo Petra Bezruče uvedlo 20. září premiéru Molièrovy divadelní hry ze 17. století Zdravý nemocný, která byla Molièrovou poslední hrou. Jakmile v hlavní roli Argana dohrál čtvrté představení této komedie, omdlel, postihlo ho chrlení krve, a ještě téhož večera zemřel.

Tuto zábavnou komedii si vzal do svých rukou režisér Vladimír Morávek, který stojí například i za inscenacemi Dobře prodaná nevěsta nebo Tajný ctitel. Svým výrazným rukopisem umí osvěžit klasické komedie a vtisknout jim tak punc moderního divadla. Hru Zdravý nemocný nazkoušel s hereckým souborem Bezručova divadla. O překlad se postaral Svatopluk Kadlec, o dramaturgii Zdeněk Kocián a hudbu si vzal na starost Mario Buzzi, skladatel a multiinstrumentalista. Dobové kostýmy Evy Morávkové vytvořeny s jistým nadhledem propojily prostředí 17. století a současnost.

Představení začalo netradičně již u vchodu do divadla, kde si účinkující připravili pro diváky uvítací písně. Divák tedy mohl nasát atmosféru představení jíž před začátkem hry. Hlavní roli chorobného hypochondra Argana ztvárnil všem známý Norbert Lichý, kterému postava opravdu seděla a skvěle se do své role vžil. Role jeho služebné Toinetty připadla na Vojtěcha Johaníka, díky kterému mělo celé představení nádech humoru. Vztah Argana a Toinetty byl typickým vztahem služebné a jejího pána. Argan sice občas Toinettu nemůže vystát, avšak na druhou stranu by bez ní nemohl žít. Toinetta na svého pána občas nadává a někdy chce dát výpověď, ale nakonec pro něj vždy udělá první poslední.

Vypočítavou Belinou, Arganovou druhou ženou, se stala Magdaléna Tkačíková. Argan je do Beliny bláznivě zamilovaný a dlouho mu trvalo, než přišel na to, že jí jde opravdu jenom o peníze. Z dalších rolí stojí za zmínku především monsieur Purgon, lékař a zároveň jeho syn Tomáš v podání Dušana Urbana, který ve své dvojroli perfektně využívá osobitého komického talentu. Za Tomáše chce Argan provdat svou dceru Angeliku, kterou ztvárnila Kateřina Krejčí. Ta má však vyhlédnutého jiného ženicha – Kleanta, učitele hudby v podání Jakuba Burýška. I přes nepřízeň osudu nakonec láska zvítězí. Více ale prozrazovat nebudeme.

Po skončení představení herci sklidili dlouhý a bouřlivý potlesk, který byl určitě zasloužený. Pokud chcete nasát atmosféru Molièrovy jedinečné poslední hry, Divadlo Petra Bezruče má na svém podzimním programu další reprízy.

Magdaléna Lamaczová / Sokolska33.cz / 23. 9. 2019

Zdravému ne/mocnému v Divadle Petra Bezruče dominuje výkon Norberta Lichého v hlavní roli

Je pátek 20. září 2019 a v Divadle Petra Bezruče dávají premiéru inscenace Zdravý ne/mocný. V programu je jako autor uveden Molière, pod úpravou a režií je podepsán Vladimír Morávek. K úplné informaci se patří doplnit skutečnost, že jak naznačuje titul uváděné hry s lomítkem ve slově ne/mocný, nehraje se jen tato světoznámá a jedna z nejoblíbenějších Molièrových komedií. A co se vlastně hraje? Odpověď na tuto otázku je zároveň odpovědí na hledání tématu inscenace. Tedy: není to zcela jasné, respektive odpovědí může být několik.

Částečně se divákům předvádí režisérova představa, jak to asi mohlo vypadat, když Molièrova herecká společnost hrála v pařížském Palais Royal principálovy komedie. Částečně se divákům předvádí náznak posledního Molièrova vystoupení na jevišti dne 17. 2. 1673, tedy umírání slavného dramatika právě při čtvrtém uvedení jeho Zdravého nemocného. S jistotou lze říci jediné: naprosto zřetelným tématem této inscenace je divadlo a jeho kouzlo. Jenže to je zároveň hodně i velice málo.

Mezi hlavní slabiny inscenace patří režie a dramaturgie. Režie proto, že se soustřeďuje spíše na formu než na obsah, respektive že forma se při Morávkově režijním uchopení stává obsahem. Slabina dramaturgie pak je v tom, že všechny nejsilnější Molièrovy hry mají naprosto konkrétní a zcela zřetelné téma, které zde ale chybí. V případě Zdravého nemocného jde o hypochondrii a hamižnost. V případě Zdravého ne/mocného se sice o těchto věcech mluví, ale nejsou černým středem terče, do kterého se trefuje sžíravá kritika okořeněná humorem do takové míry, že se publikum otřásá smíchy. Kdo se v premiérovém hledišti smál nejvíce? Postava královniny nevychované a rozmazlené dcerky, královnou marně opakovaně ukázňované. Divák moc důvodů ke smíchu nemá.

Ano, ale nehraje se čistá komedie, může někdo namítat. To je sice pravda, na jevišti se odehrává i tragédie smrti Jeana-Baptista Poquelina, řečeného Molière. Jenže jakoby bez emocí. Nijak moc dojemná atmosféra v hledišti nevzniká. Celek je natolik artistní, že brání vzniku silných emocí. Komentář z úst představitelky královny a vědoucí ženy Marcely Čapkové dojemnou atmosféru nenavozuje, působí spíše publicisticky. A tak celek navzdory obrovskému nasazení všech účinkujících působí chladně a odtažitě. Stručně řečeno, dramaturgicko-režijní záměr se míjí účinkem.

Co zaslouží velkou poklonu, to je scéna Svatopluka Sládečka a zejména pak kostýmy Evy Morávkové. Zajímavou a svým způsobem i nejpůsobivější složkou inscenace je hudba Maria Buzziho. Díky pohybové spolupráci Lucie Mertové pak někteří herci v pohybových kreacích vytvářejí až nezapomenutelné momenty (např. náznaky baletního pohybu v provedení Ondřeje Bretta, výborného představitele Ludvíka XIV, ale i notáře a polichinela, nadlouho zůstanou v paměti).

Herecký soubor Divadla Petra Bezruče odvádí bez výjimky vysoce kvalitní práci. Herecky je však inscenace nejednotná. Pokud režisér Vladimír Morávek chtěl ukázat mnohobarevnost a co nejširší škálu hereckého umění, našel ke svému záměru výborně disponovaný soubor. Ano, i herectví může být tématem inscenace.

Někteří představitelé jednotlivých postav hrají silně stylizované party (Magdaléna Tkačíková jako Belina, Kateřina Krejčí ve dvojroli Molièrovy druhé ženy Armande a Arganovy dcery Angeliqe). Pro mnohé diváky neznalé historických skutečností týkajících se představení 17. 2. 1673, při kterém Armande hrála Angelique, například právě zde vzniká problém v orientaci. Nicméně je rozumět Vladimíru Morávkovi, který chce dostát historické skutečnosti.

Stylizované herectví vysokých kvalit předvádějí i Jakub Burýšek v roli Kleanta a fauna, Vojtěch Johaník jako služebná Toinette i Jakub Georgiev v několika postavách (Arganův bratr, tančící satyr, Filip Orleánský).

Dušan Urban předvádí herecky vrcholnou kreaci z dílny komedie dell arte v postavách lékaře Purgona a zároveň jeho syna Tomáše. Lukáš Melnik se pojetím lékárníka Fleuranta blíží spíše k psychologicko-realistickému herectví.

Základním kamenem celé stavby inscenace, na kterém všechno ostatní stojí, je výkon Norberta Lichého v hlavní roli Argana. Jeho herectví je nejméně stylizované ze všech. Lichý, soustředěný na srozumitelný projev vnitřního rozpoložení své postavy, je naprosto věrohodný. V každém okamžiku Lichého přítomnosti v hracím prostoru dostává dění na jevišti mnohem silnější působivost na rozdíl od situací, ve kterých postava Argana chybí. A v okamžicích zobrazování hrané smrti Argana skutečně mnohé zamrazí, když si uvědomí, že právě v těchto chvílích hry na jevišti před několika staletími umíral její autor.

Není možné pominout ani výkon Michala Sedláčka coby boha Pana, a to hlavně v pěveckém a hudebním projevu. Michal Sedláček okouzlí publikum hned na samotném začátku představení, které se odehrává na chodníku před budovou divadla, kde herci společně s diváky čekají na příjezd bryčky tažené koňmi a přivážející královnu s její dcerkou – očekávaný král chybí.

Inscenace Zdravého ne/mocného je velmi efektní, doslova opulentní, a velmi ambiciózní. Bohužel honí mnoho zajíců najednou, je zahleděná do sebe, a jak již bylo řečeno, chybí jí hlavně přesně určené téma. Přes všechny výhrady však návštěva tohoto představení rozhodně není ztraceným časem.

Ladislav Vrchovský / Ostravan.cz / 21. 9. 2019

plakát

Foto: Petr Hrubeš