Martin McDonagh / mrzák inishmaanský skorohollywoodská story se skorohappyendem / Irsko /…tak trochu zapadákov / mrzák Billy, jeho tety a moc hezká, ale fakt děsně vostrá holka / a filmaři z Hollywoodu / husa Jacka Elleryho štípla kočku Pata Brennana do vocasu a ten vocas pochroumala / Irsko asi neni tak špatná zem, dyš se amíkům chce jezdit sem filmovat / režie Janusz Klimsza / premiéra v březnu 2013
Režie Janusz Klimsza / Výprava Jan Štěpánek / Dramaturgie Daniela Jirmanová / Překlad Ondřej Pilný / Výběr hudby Norbert Lichý
Kate Markéta Haroková / Eileen Sylvie Krupanská / Johnny Pateena Mika Norbert Lichý / Billy Josef Jelínek / Bartley Michal Sedláček / Helena Pavla Gajdošíková / Bobík Bobby Dušan Urban / Máti Kateřina Krejčí
délka představení 2 hod. 10. min. / premiéra 22. března 2013 / derniéra 29. dubna 2014
mrzák inishmaanský„Inishmaan je naprostý okraj Evropy. Dál je už jen oceán a za ním Amerika. A v této periferii, dalo by se říci absolutní, žije někdo, koho tahle poslední evropská komunita, v níž neexistuje téměř žádná budoucnost, považuje za méněcenného. To je krásná výchozí situace…“ Janusz Klimsza Současná klasika. Černá komedie oblíbeného britského dramatika. Martin McDonagh konečně u Bezručů! A režisér Janusz Klimsza už zase u Bezručů! Žít v takovém zapadákově, s takovými burany… Kdo by nechtěl odjet z Inishmaanu? Když z vás navíc lidi z Hollywoodu můžou udělat hvězdu? Komu se to poštěstí? A je to vlastně takové štěstí? Co je štěstí? videoukázkaLidská komedie z InishmaanuMartin McDonagh získal Oscara za krátký film Six Shooter a proslul jako autor drsných opusů V Bruggách a Sedm psychopatů, ale už předtím dobyl světové scény svými dramaty. V Ostravě byly před časem uvedeny jeho hry Pán polštářů a Poručík z Inishmooru, nyní přichází Divadlo Petra Bezruče s černou komedií z irského prostředí Mrzák inishmaanský. Inscenace Janusze Klimszi měla premiéru 23. března 2013. Děj se odehrává na ostrově u západoirského pobřeží roku 1933, právě v době, kdy tam Robert Flaherty natáčí dnes už klasický dokument Muž z Aranu. V inscenaci se dokonce objeví pár záběrů z díla v rozostřené projekci na zavěšená prostěradla. Ostatně již po otevření opony něco napoví stěna regálů v místním obchodě, zaplněná plechovými krabicemi od filmu. O filmování se ovšem ve hře jenom mluví, postavy ze zapadákova tu rozumují o tom, že Irsko není tak bezvýznamné, když tam přijeli filmaři až z Hollywoodu. V duchu McDonaghových dramat jsou to všechno outsideři a podivíni, kteří na sebe narážejí a po svém se vyrovnávají s osudem. Ústřední postavou hry je Billy, pro všechny kolem něj Mrzák Billy, protože se narodil napůl ochrnutý. Po smrti rodičů ho vychovávají a starají se o něj dvě sestry-staré panny, Kate a Eileen, které živí krámek s potravinami. Chodí sem dvojice sourozenců, Bartley a Helena, všetečný sběratel a roznašeč zpráv Johnny Pateena Mika, který vozí na kolečkovém křesle svou matku, posledním z návštěvníků je vdovec, rybář Bobík Bobby. Helena by se ráda dostala k filmu, její bratr Bartley touží po amerických sladkostech a Billy se prostě chce dostat někam pryč, tam, kde by už pro ostatní nebyl jenom Mrzák Billy. McDonagh umí napsat bohaté, barvité dialogy hýřící dravým humorem, dovede pointovat situace a dát hře spád jako málokterý současný dramatik. Jeho svérázné postavy, některé poněkud naivní, jiné zase trochu cynické, pod okoralou slupkou skrývají vzájemné sympatie i nečekané city. Z inscenace je zřejmé, že Janusz Klimsza (prohlašující o sobě, že je irofil) měl přesnou představu o pojetí hry a vybral herce tak, že to vypadá, jakoby jim postavy byly napsány přímo na tělo. Hercům dal značný prostor k převtělení do postav, které jsou jednolité, a přesto jejich jednání dovede překvapit. Josef Jelínek se dokonale našel v roli Billyho: důvěřivá chlapecká tvář na statném, ale pokřiveném těle zrcadlí ústrky, s nimiž se setkává, až nakonec ho roztančí naděje. Po jevišti půvabně cupitají hašteřivé, k nerozeznání podobné, ale povahově rozdílné tety Kate a Eileen, ozdobené drdůlkem na hlavě. Kate Markéty Harokové je upjatá a nedůvěřivá, Eileen Sylvie Krupanské přecitlivělá a nepraktická. Ještě kontrastněji působí oba sourozenci: Michal Sedláček jako Bartley, nevyzrálý, vyjevený mladík nadšený pro kde co, zcela podléhá sestře Heleně Pavly Gajdošíkové, suverénní, obhroublé a domýšlivé na svůj vzhled. Je až neuvěřitelné, s jakou energií dovede tato drobná herečka ovládnout scénu. Norbert Lichý jako Johnny Pateena Mika je opět svůj, zase trochu jinak: halasný mluvka a radílek, je ho všude plno, trochu zbabělý, ale velký dobrák. Kateřina Krejčí v roli jeho matky vytvořila karikaturu stařeny breptající a třesoucí se na kolečkovém křesle, jejíž základní potřebou je alkohol. Nenápadný chlapík Bobík Bobby Dušana Urbana se stará o svůj člun, je schopen se dát obměkčit, ale umí se i pořádně rozzlobit. V dramatech předkládá McDonagh trochu jiný svět než ve svých filmech, na scéně jsme hrdinům blíže, spolucítíme s nimi. Jadrná režie Janusze Klimszi exponuje v hereckých etudách to drsné, násilnické, ironické i směšné, co text nabízí, především však klade důraz na výpověď o pochroumaných vztazích a citech hrdinů. Jako klíčový se může jevit Billyho názor, že kolem něj jsou taky mrzáci, na nichž to sice není vidět, ale jsou takoví uvnitř. Inscenace vznikla pod šťastnou hvězdou, je to výborná zábava, ale z představení utkví i něco navíc, totiž mnohotvárná lidskost. Milan Líčka / OstravaBlog.cz / 31. března 2013 Koktejl lásky a nevraživostiMcDonaghův Mrzák inishmaanský je často inscenovanou hrou. Není divu: příběh chlapce narozeného s trvalým tělesným postižením, kterého si filmaři odvezou do Hollywoodu, nabízí představiteli hlavní postavy obrovskou hereckou příležitost. A nejen jemu… Černou komedii Martina McDonagha režíruje v ostravském Divadle Petra Bezruče hostující Janusz Klimsza. Představitele jednotlivých rolí – rázovitých figurek irských ostrovanů – vede ke grotesknímu zvýraznění jejich charakteristických rysů a povah. Režisér i herci pracují s tradičními divadelními prostředky, nejsou zde k vidění žádné snahy o jevištní efekty a ozvláštnění, snad až na jedinou výjimku: projekci filmu se stínohrou ostrovanů. Promítáno je na prostěradla, jež visí mezi hledištěm a hracím prostorem na jevišti. Jinak bezchybně vystavěný temporytmus představení však v této scéně poněkud pokulhává. Je to způsobeno nároky na jednání slovem, které se zde stává – v souvislosti s dominantním vizuálním efektem – pro herce velmi obtížným. Představení zahajuje světlo kabaretního kulatého reflektoru, do kterého zpoza rudé opony vstupují rázovité tety adoptovaného mrzáka Billyho – Eileen a Kate. Světlo však vzápětí hasne a za okamžik se před očima diváka objeví interiér krámku s policemi plnými jakéhosi zboží v plechových krabicích. Zkušenější divák však pozná kulaté krabice od starých celuloidových filmů. Tetu Kate hraje Markéta Haroková jako mírně mentálně i tělesně retardovanou osůbku, sestra Eileen v podání Sylvie Krupanské je bigotní mravokárnou katoličkou. Jejich vzájemné dialogy jsou vskutku hereckým koncertem. Velmi dobrý výkon ve všech ohledech odvádí Norbet Lichý v roli ostrovního zpravodaje Johnyho Pateena Míky. Rádoby drsňák snažící se alkoholem sprovodit ze světa svoji skoro stoletou matku tu v podání herce skrývá jemnou lidskou duši vskutku vynikajícím způsobem. Postavu Bartleyho, chlapce toužícího po bonbónech, velmi dobře ztvárňuje Michal Sedláček. Jeho Bartley je inteligentní chlapec ironicky glosující dění kolem sebe. Siláka Bobíka Bobbyho ztělesňuje Dušan Urban, a jde z něj chvílemi skutečně strach. Kateřina Krejčí hraje starou alkoholičku, Máti zpravodaje Johnyho, a ze všech nejvíce využívá groteskní potenciál postavy. Pavla Gajdošíková, v civilu jemná dívenka menší útlé postavy, zde hraje drsňačku, silačku (a v předloze téměř mužatku) Helenu velmi originálním způsobem. Její herecká kreace je jakousi groteskní variací na téměř dětskou irskou teroristku, nicméně natolik nebezpečnou, že se jí vskutku všichni bojí. Hlavní postavu, mrzáka Billyho, hraje Josef Jelínek. Herec velmi funkčně využívá svůj poněkud hřmotnější tělesný exteriér. Pracuje však uvážlivě s mimikou a nonverbálním projevem, skrze které odhaluje vnitřní citové a myšlenkové pochody své postavy sdělným a velmi působivým, místy až dojemným způsobem. Představení režisér uzavírá opět kabaretním výstupem v kulatém světle reflektoru. Možná chce říci, že život je přes všechny bolesti přece jen svým způsobem navzdory bolestem úsměvný kabaret, na jehož konci na všechny čeká i nečekaně přicházející smrt. Bezručácký Mrzák inishmaanský je ale hlavně hrou o zvláštním druhu ostrovní lásky, která je průvodním jevem života obyvatel odsouzených společně prožít život v koktejlu lásky a nevraživosti. Není však v něm místa pro nenávist. Ladislav Vrchovský / Divadelni-noviny.cz Klimszovo Irsko pod ostravskými haldamiMrzáka z inishmaanského ostrůvku Martina McDonagha hrají vČesku stále lépe. Vedle Krásky z Leenane patří Mrzák inishmaanský k nejčastěji uváděným hrám Martina McDonagha. Nejenom u nás. Dorazil konečně také do Ostravy, kde se ho v Divadle Petra Bezruče ujal Janusz Klimsza. Návštěvníci kvalitou nabitého festivalu Dream Factory mohli zjistit, že Mrzák padl do správných rukou. Je vždycky obtížné určit hranici, jak zahrát titulního hrdinu Billyho. V polovině třicátých let v nejzapadlejším koutu irského zapadákova - na Aranských ostrovech - rozhodně k handicapovaným nebyli tak ohleduplní jako my dnes. Billy s vrozenými vadami pohybového ústrojí byl zkrátka „mrzák“, a jinak mu nikdo neřekl. V nepravých chvílích zbytečně prudérní Česko se zprvu zdráhalo přiznat ještě zřetelnou hyperbolizaci reality v McDonaghových hrách. Teprve Jan Frič v Hradci Králové přitvrdil. Jan Sklenář hrál Billyho dokonce v postroji. Mistr něžných syrovostí Klimsza samozřejmě pozadu nezůstal. Josef Jelínek hraje sotva dospělého synka vyrůstajícího u dvou podivínských tetiček (Markéta Haroková a Sylvie Krupanská), majitelek umolousaného konzumu, hrachové konzervy vždycky na skladu, dokonce i s řečovou vadou. Po příjezdu amerického filmového štábu dokumentaristy Flahertyho na ostrovy - a v tom je McDonaghova hra přesně ukotvena do roku 1934 - se Billy snaží uplatnit se jako jeden z aktérů filmu Muž z Aranu. A to je samozřejmě pro změnu fikce. Krupanská v Mrzákovi hraje už podruhé. V roce 2006 se stala zatím nejlepší českou Helenou, postpubertálním frockem, hlavní ženskou postavou. McDonagh je umí vykreslit s přirozenou drsnou brutalitou - až po „revolucionářky“ oddané IRA. U Bezručů chebskou Helenu málem překonala Pavla Gajdošíková, jeden z našich velkých hereckých talentů. A to málem? Neuměla se udělat tak škaredou, jak stvořila Helenu krásná Krupanská. Mezi podivíny Inishmaanu zůstala křehkou a zranitelnou. Jedinečnost Klimszova pojetí Mrzáka tkví v tom, že se od Billyho moc neliší ani ostatní. Lidový posel zvěstí Johnnny Pateena Mika (Norbert Lichý), Bobík Bobby (Dušan Urban) nebo Helenin brácha Bartley (Michal Sedláček) jsou stejná paka jako všichni. Proč ne? Z vlnobití západního pobřeží je přece vykouzlil režisér Brenpartije. Hodnocení 85% Jiří P. Kříž / Novinky.cz / 6. června 2013 Černý humor z irského maloměsta u BezručůMartin McDonagh je jednoznačně jeden z nejúspěšnějších žijících divadelních autorů a zároveň režisér ověnčený slavným filmovým Oscarem. Jeho Mrzák Inishmaanský (The Cripple of Inishmaan, 1996) jej definitivně proslavil po celém světě a my můžeme bezpochyby říct, že hranice lidského srdce jsou díky němu prozkoumány. McDonagh umí napsat bohatě barvité dialogy hýřící dravým humorem, dovede pointovat situace a dát hře spád jako málokterý současný dramatik. Zároveň zvládá dialogy opřádat tajemným závojem budoucnosti, jako například ten, který zakončil první část představení. Jakoby autor skrytě naznačoval, kudy se děj bude ubírat… „Všechno to skončí pláčem.“ „Pláčem nebo smrtí.“ „Neměli bychom se na to dívat více optimisticky?“ „Pláčem, smrtí anebo ještě hůř.“ Nejprve na scénu přiletěl bílý kbelík, hned po něm dvě tety – Elieen a Kate. Po úvodním dohadování dvou puritánek se rudá opona odhrne a ocitáme se v krámku, jehož interiér je plný starých obalů od celuloidových desek. Hořkosladká komedie o posledních třech měsících života začíná. Hostující režisér inscenace Janusz Klimsza drží dějovou linii příběhu v jasných a stručných mezích. Svědectví, které nám zprostředkovává, tedy zůstává neměnné. První pohled klame. Zdánlivý prosťáček Mrzák Billy (Josef Jelínek) si jen prohlíží krávy a je všem pro smích. Ve skutečnosti se snaží vyhýbat zmíněným tetám (Sylvie Krupanská a Markéta Haroková). Sourozenci Bartley a Helena (Michal Sedláček a Pavla Gajdošíková) se zhostili svých rolí na výbornou a dva vulgární puberťáky zahráli téměř dokonale. Obzvlášť vyčnívala Helena, její sprostý projev je jedním z pilířů celé hry. Vulgarismy naopak šetří vesnický gentleman Johnny Pateena Mike (Norbert Lichý), všem nepříjemný všudybyl a mluvka s odporem se starající o svou matku alkoholičku (Kateřina Krejčí). A nakonec Bobík Bobby (Dušan Urban) není jen drsňák s mozoly, ale také chlap s dobrým srdcem. Herci drží své role zakonzervované tak, jak byly napsány a jedinou difuzi lze spatřit v propojení fyzických a charakterových aspektů postav. Bezručovský nováček Josef Jelínek ze sebe vydal maximum a umlčel tak kritické hlasy. Jeho excelentní výkon byl po zásluze odměněn pěti aplausy. Zavalitý Jelínek se v postavě dokonale našel. Jeho fyzická dispozice v kombinaci s pokřivenou chůzí pomohly z Mrzáka Billyho udělat krále pódia během pár úvodních minut. Celkově Klimsza nikam nevybočuje a nesnaží se dělat věci jinak. Nutno říci, že ku prospěchu celé hry. Jediná pasáž, kde popustil uzdu své fantazii, je zároveň tou nejzajímavější – záběry z filmu o lovu žraloků se promítají na plátno, za nímž sedí kompletní herecká skvadra. Začíná několikaminutová hra se stíny a slovy. V tomto okamžiku vyniká krása McDonaugových dialogů, výborná práce herců a skvělý nápad režiséra. Autor pracoval s množstvím historických úzů, a tak se můžeme ve hře setkat s četnými narážkami na ně samotné, například na střet irského katolicismu a anglikánství. Pozorný divák se pak zasměje zmínce o Hitlerovi, nebo karikatuře irského mindráku vůči Anglii. Samotný děj je velmi propracovaný, důraz je kladen na divákovy emoce. Mrzákovo pátrání po vlastní minulosti mu zůstane skryto, je odhaleno pouze divákovi. A v tu chvíli, jak předznamenal výše citovaný dialog, hra končí: „Pláčem, smrtí anebo ještě hůř.“ Bílý studený písek, líbivá hudba, syrová krajina a typické irské vlněné kalhoty jsou vám ve skutečnosti blíže, než si myslíte. Andreas Papadopulos / Sokolska33.cz / 17. října 2013
|