“ Román Zločin a trest Fjodora Michajloviče Dostojevského jsem četl pod lavicí na střední škole. Je to nejlepší kriminální příběh, s jakým jsem se kdy jako čtenář setkal. Vždycky, když jsem na tu knížku vzpomínal, kromě hlavní dějové linie se mi vybavil především monolog bezdomovce Marmeladova, který během jediného rozhovoru odhalí Raskolnikovovi groteskně tragickou podobu svého života. A tak, když jsem pro Martina Hofmanna hledal monodrama, rozhodl jsem se adaptovat tento fascinující příběh zábavného ožraly, který je k smíchu a zároveň z něj jde strach.

Zatímco Marmeladov má rád lidi, zastavárník z povídky Něžná je nesnáší. Ti dva muži by si skoro nemohli být charakterově vzdálenější. A přesto i zastavárník přitahuje a zároveň odpuzuje čtenáře (diváky) takovou mírou, že jim nemůže být lhostejný. Kdo totiž pochopí jeho, jako by nahlédnul do zvráceného uvažování lidí, kteří zdánlivě žijí jako spořádaní slušní sousedé, a přitom doma trýzní své milované ženy.

Naše inscenace je nocturnem dvou zcela odlišných sugestivních příběhů. Je setkáním se dvěma rozporuplnými postavami, které nás děsí i magnetizují. Je cestou do hlubin psychologie člověka, jakou před více než sto lety Dostojevský popsal tak, že to od té doby nikdo nedokázal líp.“ Patrik Hartl