Když odhalujeme i to, co sami odhalit nechceme

Pornohvězdy v ostravském Divadle Petra Bezruče jsou inscenací, která znovu ukazuje, co všechno místní herecký ansámbl je schopen zvládnout. Hrát, zpívat a tančit. Bohužel však na podivném textu.

Když se tak mnohdy kolem sebe rozhlížím, mám čím dál silnější pocit, že střední škola zanechala v životech valné většiny lidí nesmazatelné stopy. Samozřejmě i v mém. Byla to a je dozajista fascinativní etapa života.

Člověk má v onom období ještě chuť objevovat, někam se posunovat. Taktéž má silné puzení se vymezit nejen vůči rodičům, vůči autoritám, ale vůči celému světu. Prožívá první lásky, které se nesmazatelně zapisují do jeho vědomí. Zkrátka udělá zásadní životní zkušenosti, ze kterých "čerpá" po zbytek svého života.

Proto se tak velmi často setkáváme, ač už v televizi či třeba na firemních večírcích, se zábavou na úrovni středoškolské besídky. Je to něco, s čím máme žitou zkušenost, a tak to v nás nevytváří pocit nebezpečí. Případně tajemného neznáma. A v takových chvílích jsme ochotni skousnout i tu vrchovatou dávku trapnosti, jež je nedílnou součástí každého takového podniku. Baví se všichni ostatní, a tak se musím přeci bavit i já.

S jistou dávkou zjednodušení můžeme tento fenomén vydefinovat jako syndrom střední školy, který lze vysledovat i u jednoho z autorů Pornohvězd, Petra Kolečka. O něm jsem psal již v jiném textu, že je to autor sice zručný, ale taktéž do jisté míry povrchní. A nezbývá nic jiného než to po zkušenosti s ostravskou inscenací znovu zopakovat.

Téma je v Kolečkově případě asi mnohdy důležitější než jeho zpracování. Jako by často hledal, z čeho bude možné vykutat pořádnou bžundu. A pornoprůmysl svým lascivním podtextem toto náležitě splňuje. Aniž by se musel příliš snažit, může spoléhat na to, že již onen lechtivý podtext mu diváka prvoplánově předpřipraví.

V takovém přístupu si dozajista dobře rozumí s Divadlem Petra Bezruče, které mu poskytuje prostor již podruhé. Po "lokálně kultovní" Britney goes to Heaven se tedy dostalo na aktuální Pornohvězdy. A možná i trochu s touto úvahou: když pražská inscenace vzbudila takovou pozornost, nebylo by možná od věci kout železo, dokud je žhavé. U Bezručů se totiž někdy hraje více na formu a efekt než na hluboký ponor.

Toto není utahování si z kýče, toto je kýč!

A přitom téma pornoprůmyslu skýtá obrovské možnosti. Porno (a ani sex) jako téma se totiž ve slušné společnosti v rozhovorech vůbec neobjevuje. Přitom jej drtivá většina lidí někdy viděla. Právě na tomto nevyřčeném spiklenectví se dá dobře stavět. Stačí naznačit, není potřeba být doslovný. S dobrým textem by to mohla být slast pro režiséra si s tímto spiklenectvím pohrávat. Posouvat jej o úroveň výš. Zasmát se v zaplněném sále totiž znamená přiznání, že vím, na čem jsou pornofilmy většinou postaveny.

Toto přesně se v úvodu ostravské inscenace dokonce i daří. Jsme svědky čtené zkoušky pornofilmu, kde si všichni zúčastnění pohrávají s oněmi nevyřčenými podtexty. Ale zbytečně rychle se od toho upustí. Přidá se obskurní rodinný propletenec, jehož rozplétání je již v první části jasné. Jenže je potřeba jej dotáhnout do nadbytečné "polopatičnosti".

K tomu ještě Vánoce a značně laciný přívěšek v podobě církve. Co jiného stavět do protikladu k pornu, že? Navíc první půle je realistická a druhá naprosto nepochopitelně fantastická. Jako výsledný produkt se tedy potom servíruje přechucený guláš.

A aby toho nebylo málo, celé je to pojato jako muzikál. I když je jasné, že zde se spíše z muzikálů a muzikálových prvků má utahovat, ono balancování na hraně mezi osvěžujícím nadhledem na straně jedné a exaltovaným patosem na straně druhé není vždy příliš patrné.

Není se však čemu divit. Na hercích je totiž vidět, že je to pro ně jedinečná příležitost si zazpívat, zatančit a ve své podstatě se vyblbnout. Očividně je to baví. A když se do toho ponoří, je jasné, že ztratí potřebný nadhled.

Herecké obsazení a jednotlivé výkony jsou i tak jednoznačně největší devízou tohoto představení. Pokud by člověk přemýšlel o obsazení rolí pornoherečky a pornoherce ze současného souboru u Bezručů, určitě by jeho první myšlenky nesměřovali k Markétě Harokové a především k Janu Vápeníkovi. A právě tuto dvojici je nejzajímavější sledovat, společně s mladou posilou - Michalem Sedláčkem. (S notnou dávkou nadsázky mne napadlo, zdalipak u Bezručů nechtějí do každé inscenace z pera Petra Kolečka obsadit nějaký klon Richarda Krajča.) Všichni tři v každém svém výstupu přesvědčují o správné volbě a předpokladech pro všechny roviny této inscenace - herectví, zpěv, tanec.

Ani to však nestačí, aby se dalo alespoň uvažovat, když už ne mluvit, o divadelním zážitku. Inscenace sice úplně neurazí, ale také rozhodně nenadchne. Je zřejmé, že toto má být odpočinkové představení, u kterého se člověk pobaví. Jako na besídce: tedy s jistou dávkou snesitelné trapnosti. Bohužel průvodním znakem použitého humoru je jeho okamžité zastarávání. Vtip zazní, ale ihned odplyne. A to stejné platí o celé inscenaci.

Autor: Patrik Hronek / patrikhronek.blog.cz / 4. 12. 2010

fotografie v tiskové kvalitě jsou ke stažení ZDE

fotografie z generální zkoušky

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvězdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvězdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvězdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

fotografie z focení plakátu

Foto: Petr Hrubeš

Pornohvězdy 

fotografie z 1. čtené zkoušky

fotografie z premiéry

fotografie z představení v amfiteátru za Domem kultury města Ostravy

fotografie ze zájezdu v Divadle v Celetné

fotografie z derniéry

MAREK: Dobrej, tak já jsem se přišel podívat na to těsnění. Prej to máte furt vlhký.
MARUŠKA: No, nevím si s tím rady.
MAREK: Já jsem na to odborník. Takovejchhle děr už jsem utěsnil…

Tomáš Svoboda a Petr Kolečko charakterizují svůj nový text těmito citáty, o kterých si myslí, že jsou eticky, poeticky i významově rovnocenné: William Shakespeare: Když dva jedou na koni, jeden musí sedět vzadu. Rocco Siffredi: Když dva j...u jednu, jeden musí p...l.

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Malé dějiny pornografie

Zobrazování erotických motivů spatřilo celkem logicky světlo světa již v sexuálně otevřené antice. Velmi erotické materiály se objevovaly na zcela veřejných prostranstvích. Když v osmnáctém a devatenáctém století byly odkrývány Pompeje, tehdejší Evropa byla zcela šokována otevřeností pornografických obrázků na stěnách odkrytých domů. Právě tyto archeologické nálezy v Pompejích, Herculaneu a Stabiích vlastně ukázaly světu první lidské pornografické výtvory z antického věku. Samotné slovo „pornografie“ je také antického původu, byť se v dnešním smyslu začalo používat až v devatenáctém století. Slovo „pornografie“ je spojením dvou řeckých slov „porné“ ? prostitutka a „grafein“ ? psát.

V křesťanském středověku se sexualita obecně chápala jako něco ďábelského, a tak pornografie prakticky neexistovala. Erotické motivy v obrazech se spíše používaly jako symboly zla, zatracení či součást Posledního soudu.

Renesance se stala novým začátkem pornografie. Erotické motivy byly součástí iluminací knih i výzdob chrámů. S vynálezem knihtisku se pak pornografie mohla začít daleko rychleji šířit a to především v podobě erotických dřevorytů či mědirytů, které však byly často pronásledovány a ničeny. Za zakladatele psané pornografie na Západě se pak pokládá Pietro Aretino (1492–1556), jehož sonety ve sbírce Rozličné způsoby milování měly velkou popularitu po celé Evropě a byly znovu a znovu tištěny s doprovodem erotických ilustrací.

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Během francouzské revoluce se erotické kresby začaly používat také jako prostředek politického boje. Vzniklo mnoho obrázků, které ukazovaly královské úředníky a poslance v erotických nedbalkách, velmi často homosexuálních.

Revolucí a startovací čarou pro pornografický trh byl pochopitelně vynález fotografie. Erotické fotky šly na přelomu století dobře na odbyt. Poněkud šokující může být to, že nejoblíbenější byly zoofilní výjevy souloží žen a psů.

V první polovině dvacátého století pronikala explicitní pornografie výrazně do umění, především toho malířského, a rozpoutala se dodnes trvající diskuze, kde končí umění a začíná porno.

Věk současné komerční pornografie začíná v sedmdesátých letech s časopisem Hustler pornomagnáta Larryho Flynta, jehož příběh se stal námětem pro film Miloše Formana Lid versus Larry Flynt, který se zaměřuje na otázku legálnosti porna. Flynt na oficiálním trhu překročil hranice zobrazování erotiky definované tehdejšími pánskými časopisy a zahájil dobu oficiální otevřené erotiky. Přes počáteční problémy se zákonem časopis Hustler přežil a dodnes ho najdeme v trafikách. Prvním legálním hardcore pornofilmem je pak v roce 1972 legendární Hluboké hrdlo s Lindou Lovelace. Tento film promítaný v legálních kinech s bizarní zápletkou, kdy hlavní hrdinka má svůj klitoris v krku, je klasikou moderního porna. Na stránkách české filmové databáze říká uživatel Divočák k filmu toto (pro čitatele od 18 let, pozn. redaktora): Nikdy bych nevěřil, že bych tohle mohl o pornu z roku 1972 napsat, ale je to tak ? Hluboké hrdlo je opravdu kvalitní péčko;) Některé záběry jsou opravdu hardcore detailní a kdyby se vyměnila ta banda oplzlých úchylů, co tam hraje, přidalo ještě pár detailů a oholily všechny ty bobry, obstálo by klidně i dnes!!! Oproti současným pornům má navíc dvě nesporné plus ? atmosféru a úžasný humor. Ducha hippies a volné lásky, která v době vzniku snímku (tedy období mezi Kinseyem a AIDS), zachvátila rozjařené Američany, cítíte snad z každého záběru a když vám k tomu navíc hraje úžasná dobová hudba (můj favorit je písnička Deep Throat;)), připadáte si pomalu jak v pornoverzi Formanových Vlasů. Už samotná zápletka je navíc úžasně humorná a když se k ní navíc přidá hláškující doktor („Jak by bylo vám, kdyby ste měl péro v uchu?“ „To bych se pak slyšel, kdybych se chtěl udělat.“;)), vyjde vám z toho porno snad s největší nadsázkou, jakou se kdy podařilo do filmu tohoto ražení vložit.

Hluboké hrdlo přineslo producentům ohromující zisk 100 miliónů dolarů. Pojem hluboké hrdlo (angl. deep throat ? pozn. redaktora) se pak stal také označením techniky hlubokého orálního sexu, které používáme dodnes.

V současné době je pornografický průmysl jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví. Jeho roční obrat se odhaduje mezi 4,9 a 60 miliardami dolarů. V roce 2000 tvořila pornografie 30 procent všech tržeb uskutečněných na internetu. Rozvoj internetu je pro pornografii samozřejmě dalším milníkem. Podle Wikipedie se odhaduje, že: 8 % všech rozeslaných e-mailů, 12 % všech internetových webových míst, 25 % všech dotazů na hledání na internetu, 35 % všech internetových downloadů je pornograficky zaměřeno.

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Pražská inscenace Pornohvězd v ROXY

Světová premiéra muzikálu Pornohvězdy byla 15. a 16. 12. 2009 v pražském hudebním klubu ROXY. Herci Lukáš Příkazký, Jaromír Nosek, Jana Stryková, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař, Petr Opava, Pavel Klečka, Michal Slaný, Tomáš Petřík, Zdena Hadrbolcová, Alena Štréblová a Monika Zoubková ve dvou alternacích ve dvou zimních večerech obrátili divadelní Prahu naruby. Inscenace se stala hitem sezóny. Lidové noviny zařadili na konci kalendářního roku 2009 Pornohvězdy mezi deset nejlepších inscenací v České republice. Hudba Petra Wajsara byla nominována na cenu Alfréda Radoka. Kritik Vladimír Hulec na Aktuálně. cz napsal k Pornohvězdám toto: „Uvedení nového českého muzikálu Pornohvězdy v jednom z největších a nejlepších hudebních klubů v Praze je událost přelomová. Ale nejen místem produkce je dílo dramatika Petra Kolečka, režiséra a spoluautora scénáře Tomáše Svobody a skladatele Petra Wajsara jedinečné… Kolečko se Svobodou a Wajsarem vytvořili svébytné dílo, které navazuje na tradici jednoduchých, nápaditých a především autorských českých muzikálů… Z jeviště srší potřeba a chuť hrát a zpívat především za sebe; užít si srandu, vysmát se blbosti své i okolního světa…“

Tomáš Svoboda

režisér, dramaturg, scénárista, dramatik, kreativec, překladatel

Tomáš Svoboda se narodil 28. 4. 1972 v Plzni. Studoval Divadelní vědu v Brně a poté přešel na JAMU obor režie (absolutorium v roce 2002). Spolupracoval s divadly: Národní divadlo Praha, Národní divadlo Brno, Jihočeské divadlo České Budějovice, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Divadlo Husa na Provázku Brno, Divadelní společnost Petra Bezruče Ostrava, Činoherní studio Ústí nad Labem, Divadlo Komedie Praha, A studio Rubín Praha nebo Teatr Ludowy ? Kraków. Byl uměleckým šéfem divadla Rokoko, pracoval v reklamní agentuře a v současnosti působí na postu uměleckého šéfa ve Středočeském divadle Kladno. Píše televizní scénáře a divadelní hry. V Divadle Petra Bezruče režíroval dvě divácky velmi úspěšné inscenace ? Trainspotting a Popcorn. Je ženatý a má dceru Agátu.

Foto: Tomáš Ruta

Pornohvezdy 

Petr Kolečko

dramaturg, dramatik, scénárista, fotbalový fanoušek

Narodil se v roce 1984 v Broumově. V roce 2009 absolvoval na pražské DAMU, obor dramaturgie činoherního divadla. Na škole se kromě studia dramaturgie již od prvního ročníku věnoval dramatické tvorbě. Prvním dramatem byla hra Bez orientace. Jeho další hra Britney Goes to Heaven, kterou uvedlo ostravské divadlo Petra Bezruče, byla přeložena do angličtiny, polštiny a slovenštiny. Hra Soumrak bodů se uváděla v pražském divadle DISK, byla nastudována i Českým rozhlasem Vltava. V létě roku 2008 se účastnil prestižního setkání mladých dramatiků z celého světa v Royal Court Theatre v Londýně. Zde vyvinul hru Bohové hokej nehrají, která měla premiéru v činoherním studiu Ústí nad Labem. V roce 2008 obdržel cenu Evalda Schorma za hru Láska vole. Za rok 2008 byl také nominován na cenu Alfréda Radoka v kategorii „talent roku“. Působí jako umělecký šéf A studia Rubín. V tomto divadle uvedl své hry Soprán ze Slapské přehrady, Díra a text Kauza Salome. Za Kauzu Salome byl spolu s režisérem Danielem Špinarem nominován na cenu Alfréda Radoka za rok 2009 v kategorii „Hra roku.“ V sezóně 2009/2010 se úspěšně hrály jeho kritikou oceňované společné autorské projekty s režisérem Tomášem Svobodou. Muzikál Pornohvězdy v pražské Roxy a hra Jaromír Jágr, Kladeňák ve Středočeském divadle Kladno. Autor se také věnuje scénáristické práci pro rozhlas a televizi. S Janem Prušinovským napsal televizní seriál Okresní přebor.

Petr Wajsar

Hudební skladatel, zpěvák, hráč na klavír, kytaru a baskytaru, textař

Petr Wajsar (*1978) absolvoval Hudební akademii múzických umění v Praze a Státní konzervatoře v Praze. Jeho tvorba sahá od symfonické koncertní hudby přes hudbu komorní až k jazzovým kompozicím a populární hudbě. Kromě orchestrální a komorní tvorby na objednávku tvoří rovněž pro autorské soubory HI-FI, EwaVe a Mandelbrotovy kostičky. Mimo kompoziční činnost též aranžérsky spolupracuje s řadou jiných skladatelů, zejména s Michalem Pavlíčkem. Pro Městské divadlo v Plzni napsal celovečerní balet Maryša. S nahrávkou svojí skladby „Emitgar“ reprezentoval Český rozhlas na Mezinárodní tribuně skladatelů 2001, jeho skladba „Drum?n?Berg“ získala cenu posluchačů v kompoziční soutěži Nuberg 2007 a umístila se v semifinále soutěže ISC 2008. Je držitelem ceny OSA „Nejhranější mladý skladatel vážné hudby za rok 2008“.

Hudbu jsi studoval, jejím komponováním se živíš i bavíš. Čím pro tebe hudba je a je nějaký žánr, který je ti bližší? Co se týče oblíbenosti hudebních žánrů, můj rozptyl je opravdu široký. Poslechnu si cokoliv od funku, přes elektroniku, klasicistní i avantgardní hudbu. Bylo by možná lepší vyjmenovat některé žánry, které mě tolik neoslovují, mezi něž patří rozervaný kytarový pop a příliš vážná vážná hudba.

Co si myslíš o současné hudbě? Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl v první otázce. Současné podmínky k provozování jakéhokoli umění jsou v dnešní době ve srovnání s minulostí dosti tvrdé, proto ve jménu zisku slyšíme kolem sebe spoustu plytkých výrobků. To, že tvůrčí vyjádření dostává v dnešní době poměrně široký prostor a prakticky neexistuje cenzura, je pro umění výhodou a nevýhodou zároveň. Příchuť zakázanosti odjakživa vzbuzovala divácký zájem už jen kvůli zakázanosti samotné. Dnes si sice můžete říkat co chcete, ale to, aby vaše volání někdo slyšel a reflektoval, záleží jen a jen na vaší sdělnosti, výběru tématu a v neposlední řadě bohužel i ostrých loktech a známostech na správném místě.

Odkud se znáš s Tomášem Svobodou a Petrem Kolečkem? S Petrem a Tomášem se znám od počátku práce na Pornohvězdách, předtím jsem o jejich existenci věděl pouze z doslechu. Nabídku zhudebnit tento text původně dostal můj kamarád Honza Kučera, výborný skladatel a dirigent, který s Tomášem spolupracoval v divadle Rokoko. Pro svou zaneprázdněnost však přehodil tento úkol na mě, a já jej s radostí přijal.

Proč si myslíš, že se Tomáš s Petrem rozhodli napsat hru z prostředí pornoprůmyslu? Nevím přesně, jak to bylo, předpokládám však, že touto uměleckou stylizací chtěli zpečetit své mnohaleté bedlivé studium reálných předloh.

Jak vznikaly skladby, které diváci v představení uslyší? Inspiroval ses nějak například skutečnými hudebními podkresy pornofilmů? V některých částech jsem se touto hudbou inspiroval, uslyšíte zde dokonce nefalšované erotické hekání, z větší části jsem však inscenaci vyplnil svou, doufám osobitou, hudbou.

Co bylo na této práci nejsložitější? Přesvědčit herce, že moje hudba je na zazpívání jednoduchá, užívá malý hlasový rozsah a nenáročné harmonie. Nic z toho samozřejmě není pravda. Poměrně dost času jsme s Petrem a Tomášem trávili také na úpravě a seškrtání první verze textu. Dnes však snad můžeme s radostí konstatovat, že „spolu jsme tu káru na ten kopec úspěšně dotáhli“. Každá inscenace či film mají své ústřední téma, jaké je podle tebe téma inscenace Pornohvězdy? Pokud se nemýlím, ústředním motivem této inscenace je porno; mýlil bych se však opravdu nerad.

Stala se některá z písní Pornohvězd tvou oblíbenou? Proč? Dost pyšný jsem na druhou polovinu muzikálu, kdy se hudba „zvrtne“ do quasi operního stylu, konkrétně na valčíkový výstup „Pod televizí mám šuplík z Ikei“. Možná je to proto, že jsem ji napsal já :).

Změnil se po této spolupráci nějak tvůj pohled na prostředí pornoprůmyslu nebo porno obecně? Myslím, že ne, ale když nad tím teď přemýšlím, uvědomuji si, že od premiéry se dívám na porno spíše ze strany, zatímco před premiérou to bylo zásadně ze tříčtvrtečního podhledu.

Jsi spokojen s pěveckým nadáním ostravských představitelů jednotlivých postav? Bezručovci jsou extrémně muzikální soubor. Při vší úctě k pražskému představení musím říci, že ostravská inscenace se mé ideální představě blíží více; rovněž efektivita, rychlost a preciznost práce mi v Ostravě přijde tak nějak výraznější. Co naplat, Pražáci jsou zmlsaní a mají větší hvězdné manýry, což je pro hladký průběh nastudování někdy překážkou. Jsem taky moc rád, že v ostravské inscenaci účinkují mladí absolventi Janáčkovy konzervatoře, kteří jsou talentovaní, muzikální a plní entuziasmu, což se nám, starým seschlým nebožákům pohybujícím se daleko za tvůrčím zenitem, vždycky hodí.

Určil bys nějakou věkovou hranici přístupnosti na ostravské Pornohvězdy? Myslím, že v době, kdy na nás na všechny bez rozdílu věku shlížejí z každého druhého časopisu vystaveného v trafice zmalované nahé příšery s vytahanými ňadry, by tento muzikál měli vidět všichni od 1 roku výše.

Máš nějaký vztah k Ostravě? S mojí kapelou HI-FI jsme vyhráli Boom Cup 2008 a zahráli si na to konto před narvaným Tentem na Colours Of Ostrava v sobotu večer, což patří mezi naše dosavadní nejkrásnější koncertní zážitky. Rovněž mě jako zavilého milovníka železnice a MHD fascinuje Ostrava svou úzkokolejnou minulostí a především výletní trasou z Vřesiny do Zátiší, kterou jsem absolvoval pěšky s fotoaparátem v ruce. A za třetí mě Ostrava fascinuje, stejně jako mnoho dalších moravských měst, svým nadprůměrným výskytem krásných žen. Je toho tedy dost; ne nadarmo mám v současné době na svém Facebook profilu Město Ostrava v kolonce „in a relation ship“.

plakát k představení Pornohvězdy