Viktor Dyk / Zapomnětlivý Zapomínáte, poněvadž chcete, já poněvadž musím.
Režie Josef Janík / Úprava Petra Kohutová, Josef Janík / Výprava Marta Roszkopfová / Hudba Jan Meisel / Texty písní Tomáš Vůjtek
Čeněk Jirout Filip Čapka / Strýc Tomeš Vítězslav Kryške / Královna hadů Alena Sasínová-Polarczyk / Impresário a Cizinec Michal Przebinda / Lída Tomšová Ivana Stejskalová / Tylda Markéta Haroková / Anda a Dívka Barbora Obozněnková / Fanda a Druhá dívka Hana Sovová / Hrabě Toggefuck a Muž činu Daniel Zaoral / Rytíř Sans-Mercy a Vochoč Norbert Lichý / Bytná Kateřina Krejčí / Stáza Nikola Birklenová / Prodavačka a Číšnice Marcela Čapková / Trousil Josef Kaluža / Robert Moravec Jan Plouhar / Dědeček revoluce Jan Odl / "Fízl" Kroužílek Roman Harok / Aja Lucie Žáčková
premiéra 28. listopadu 2003 / derniéra 12. března 2004
Živote, ty srabe, kde jsi, vylez! Chci se s tebou porvat! (Vladimír Renčín, 1999) Viktor Dykbásník, prozaik, dramatik a publicista, jenž vyšel z mladší vlny symbolistně dekadentní školy devadesátých let. Narodil se 31. 12. 1877 v Pšovce u Mělníka jako syn hospodářského úředníka. V letech 1888 - 96 studoval v Praze gymnázium, poté práva, po skončení studií se věnoval literární a novinářské dráze. Literárně začínal v okruhu Moderní revue, později spolupracoval s Lumírem. Byl dlouholetým redaktorem časopisu Samostatnost. Nezanedbatelná je jeho politická činnost - v roce 1911 neúspěšně kandidoval do říšské rady, v letech 1916 - 17 byl vězněn za otiskování jinotajné protirakouské satiry "Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova", v roce 1918 se stal poslancem a roku 1925 senátorem za národně demokratickou stranu. Tragicky zahynul 14. 5. 1931 u ostrova Lopudu v Jaderském moři. Dílo:Sbírky - A porta inferi (1897), Síla života (1898), Marnosti (1900), Satiry a sarkasmy (1905), Milá sedmi loupežníků (epická báseň, 1906), Pohádky z naší vesnice (1910), Giuseppe Moro (epická báseň, 1911), Prohrané kampaně (1914), Lehké a těžké kroky (1915), Zápas Jiřího Macků (epická báseň, 1916), Anebo (1918), Okno (1921), Poslední rok (1922), Domy (1926), Devátá vlna (1930) (Odehrává se ve Vysokém nad Jizerou. Ozve se zaťukání a skoro současně s ním vpadne do chalupy Viktor Dyk.)
Macocha - pověstná propast neboli závrtek na Moravě na Drahanské vysočině, asi dvě hodiny od Blanska, turisty zhusta navštěvovaná. Jest to propadlina v devonském vápenci, 95 m. dlouhá, 60 m. široká a 137 m hluboká (podle měření Wanklova největší délka 170 m, šířka 74 m a hloubka 137 m), na jejímž dně jsou dvě jezírka (jedno 28 m dlouhé, 10 m široké, 7 m hluboké, druhé 17 m dlouhé a 12 m široké, 12 m hluboké), jimiž protéká potok, který po dalším podzemním běhu vychází na světlo v tzv. Suchém žlebu jakožto Punkva. Příkré, často převislé skalní stěny prorvány jsou několika slujemi a porostlé divokým křovím, obrovskými kopřivami, plavuněmi a bujným mechem, na jižní straně proráží převislou skalní stěnou komín 30 m dlouhý, který vede kolmo vzhůru. Jezírka oživena jsou pstruhy. První, kdo do Macochy sestoupil, byl minorita P.Lazar Erker r. 1738, potom liechtenštejnský inž. Růžinský r. 1784, setník Peschke r. 1831, dr. Wankel spustil se dolů po provaze se starohrab. Erichem Salmem r. 1856, dr. Martin Kříž r. 1864 aj. (Mimo scénu se objeví obecní policajt Pumr. Zavětří, přikrčí se, čeká na svou oběť. Za ním jde nic netušící Dyk. Pumr ho překvapí.)
Já mu dal ránu, on mi dal ránu, já mu dal ránu a pak mě mlátil jenom on. Řeknu vám, to je naposledy, co jsem se porval se životem! (Vladimír Renčín, 1999) Dykova psychologická komedie Zapomnětlivý se prvně objevila na jevišti Národního divadla v sobotu 11. dubna 1931 v režii Karla Dostala, který též účinkoval v roli Rytíře Sans-Mercyho. Čeňka Jirouta hrál Ludvík Veverka, strýce Tomše Rudolf Deyl, Lídu Tomšovou Božena Pulpánová, Královnu hadů Jarmila Krombauerová a Impresária František Roland. V dalších rolích pak Václav Vydra, Růžena Nasková, Jiřina Štěpničková, Karel Kolár etc. Inscenace se tehdy shledala s průměrným ohlasem a byla celkem 6 x odehrána. Daleko větší význam s nastupující okupací měla o osm let později inscenace Bohuše Stejskala v pražském Komorním divadle. Premiéra se konala ve čtvrtek 16. listopadu 1939. V ní Čeňka Jirouta hrál Vítězslav Boček, strýce Tomše Ladislav Kulhánek, Lídu Tomšovou Nataša Gollová, Královnu hadů Marie Rosůlková a Impresária Svatopluk Beneš. Dále účinkovali Václav Vydra, Miloš Nedbal, Vladimír Hlavatý, Václav Voska etc. Hrála se celkem 12 x. Později byla tato zdánlivě neškodná hra dána na index a nesměla se uvádět s spolu s dalšími Dykovými hrami. V obou případech titul nebyl mládeži přístupný, ale my vám ho velice rádi zpřístupníme!!! NORBERT LICHÝ: Zapomnětlivý je poetický text Scénář Zapomnětlivého jsem přečetl s velkou chutí a zároveň mně napadlo, že to, co se tak hezky čte, je těžké přenést na jeviště. Protože z toho bude tak trochu "čouhat" literatura. Ale to se dá od tohoto autora vlastně čekat. A náš úkol je, aby divák měl stejně dobrý pocit jako čtenář. Nesnadné. Téměř nedosažitelné. Ale na druhé straně jsem moc rád, že se v divadle, kam se v poslední době chodí na odpovědi na otázky co s životem, co s rodiči, co se sebou samým, co s drogami, co se vztahy - objeví poetický text. Jsem pro to, aby měl své místo v téhle trochu "dusné" dramaturgii. A snad někoho osloví. Snad se zastaví, zapřemýšlí nad hodnotami jinými, možná z dnešního pohledu trochu starými, ale v každém případě krásnými. Kéž by to divák mohl vnímat tak, jako já když jsem to poprvé četl. Ale to už je na nás. A na našem divadle. TOMÁŠ VŮJTEK: Trainspotting a Zapomnětlivý jsou dvěma stranami téže mince. Dykova hra, tak jak ji inscenuje režisér Janík, má rozměr básnické metafory. Pouť hlavního hrdiny do světa a zase zpátky je východiskem k rozehrání rozličných konotací na téma zapomínání, a to jak v rovině osobní či citové, tak v rovině společenské, která obsahuje tragikomický přesah do naší současnosti v postavě sklerotického skřeta Dědečka revoluce. Dyk toho chtěl říci hodně, takže hra nabízí mnoho informací, ale to by snad inteligentnímu divákovi nemuselo vadit. Jakou lžíci máš, tolik nabereš, říká se, a neplatí to jen pro gurmány u švédských stolů. Téma hledání smysluplné životní cesty má v české literatuře dlouhou tradici, na jejímž počátku by mohl stát Komenského Labyrint, a Dykova komedie tak má na co navazovat, zároveň je však toto téma výsostně "bezručovské". V tomto smyslu jsou Trainspotting a Zapomnětlivý dvěma stranami téže mince. Liší se pouze jazykem. Autenticky drsné a vulgární promluvy jsou střídány duchaplnou, jazykově vytříbenou replikou velkého básníka. Bude zajímavé sledovat, jak tuto změnu přijme divák. ČTYŘI OTÁZKY PRO ALENU SASÍNOVOU-POLARCYKJak jste porozuměla Dykově hře? Proměnil se nějak Váš názor na Zapomnětlivého během zkoušek? Co zajímavého jste objevila u své postavy? Co by nemělo divákovi uniknout? |