Fjodor M. Dostojevskij / Idiot Drama krásy.
Adaptace Sergej Fedotov / Režie Sergej Fedotov / Překlad Tereza Silbernáglová / Výprava Adam Pitra / Kostýmy Adam Pitra / Hudba Norbert Lichý / Lektor dramaturgie Martin Režný
Lev Nikolajevič Myškin Michal Moučka / Parfen Semjonovič Rogožin Norbert Lichý / Nastasja Filipovna Lucie Žáčková / generál Jepančin Vítězslav Kryške / jeho žena Jelizaveta Prokofjevna Jepančinová Zdena Przebindová / dcera Aglája Markéta Haroková / dcera Alexandra Petra Bučková / dcera Adelaida Ivana Stejskalová / Gavrila Ardalionovič Ivolgin Viktor Dvořák / generál Ivolgin Bohuslav Čvančara / Varvara Ardaliovna Ivolginovna Marcela Čapková / Lebeděv Tomáš Dastlík / Tockij Pavel Johančík / Darja Alexejevna Kateřina Krejčí / Hlas Pavel Cisovský
premiéra 15. února 2003 / derniéra 14. června 2006
videoukázky z představení idiot
K zobrazení tohoto obsahu je potřeba mít povolený JavaScript a nainstalovaný Macromedia Flash Player!
Sergej Pavlovič FEDOTOVNarodil se 11. ledna 1961 v Permi. V roce 1983 absolvoval režisérské oddělení permského Státního institutu umění a kultury. Ve studiu pak pokračoval v Moskvě v semináři Marka Zacharova. V roce 1988 založil vlastní Divadlo U mostu. To záhy proniklo do Evropy - účastnilo se festivalů v Německu, Švédsku, Bulharsku, v Polsku, Česku a Rakousku. Idiot v Divadle Petra Bezruče je jeho jedenáctou českou režií.
Fjodor M. DOSTOJEVSKIJV dubnu 1849 Dostojevskij na schůzce u Petraševského přečetl Bělinského Dopis Gogolovi, ve kterém mimo jiné kritizoval pravoslavné náboženství, ruské soudnictví, zákony a úřady. Na udání tajného agenta byl Dostojevskij spolu s ostatními petraševci zatčen. Byli převezeni do Petropavlovské pevnosti a po půl roce ve vyšetřovací vazbě odsouzeni k trestu smrti zastřelením. Exekuce byla v poslední chvíli zastavena carovou milostí a rozsudek byl Dostojevskému zmírněn na 4 roky nucených prací v káznici a další roky v aktivní vojenské službě. Román Idiot psal v letech 1867 - 68 ve Švýcarsku a v Itálii za velmi těžkých životních podmínek (nedostatek peněz, časté epileptické záchvaty, smrt novorozené dcery). Velice nerad rukopisy dokončoval, jeho plány zůstávaly nedokončeny, jako by zavržené? pokud dílo zůstávalo významově mnohovrstevnaté a mnohohlasé, pokud se v něm lidé přeli, potud nebylo proč si zoufat? neusiloval o výrazné a konečné autorské slovo, hledal významově co nejnosnější slova pro hrdinu, na autorovi jakoby nezávislé? vyjadřující principiální, smysluplný a vědomě zaujatý postoj ke světu. Tak hledal i syžety provokující, znepokojivé, volající po polemice a po dialogu? ve všem je dialogická podstata ...
Končím. Jakže! - namítnete mi - a kde zůstal váš soud o Dostojevském, jste nám přece dlužen kritiku jeho omylů, přesné odvážení toho, čeho se v té zároveň zděšené a děsivé osobnosti držet a co z ní zamítnout. Bylo by snadné nabídnout vám hotový soud, jakož je vůbec pohodlné a někdy výnosné podávat nebo vnucovat hned odpovědi na jakékoliv nesnáze. Takovými mistry a učiteli se dnešní svět dokonce hemží. Ale skutečně platni mi byli jen ti nebezpeční a nepohodlní učitelé, kteří mne učili vidět spíš otázky než přijímat odpovědi. Učili mne otázkám a jak se s nimi sám potýkat, učili mne mé svobodě, kterou nehodlali brát do zajetí svobody své vlastní. Probouzeli ve mně žízeň, ale odmítali ji uhasit. Dovolte mi, abych se chtěl podobat svým učitelům a odepřel vám svůj názor na Dostojevského s pouhými slovy: Čtěte jej!
|